Funkce a podmínky

Funkce se v Pythonu vyrábějí pomocí klíčového slova def.

def nazev_funkce(prvni_parametr, druhy_parametr, cokoliv):
  ...kód

Podmínka přináší snad jediné překvapení: abychom si šetřili prsty, místo else if se píše elif (a nejde to jinak).

if prvni_podminka:
  ...kód, když platí první podmínka
elif druha_podminka:
  ...kód, když neplatí první podmínka a platí druhá
else:
  ...kód, když neplatí ani jedna z předchozích

Pro ukázku – funkce dvou parametrů, která navrací ten větší z nich:

def ten_vetsi(x, y):
  if x > y:
    return x
  else:
    return y

>>> ten_vetsi(7, 83)
83

Mimochodem, podobná funkce je v Pythonu už připravená a jmenuje se max. Liší se tím, že bere neomezený počet parametrů.

>>> max(7, 8, 3, 83)
83

Cyklus `while`

Chová se stejně jako v Javascriptu, liší se jen zápisem – podmínku není potřeba psát do závorek a za ni napíšeme dvojtečku.

while podmínka:
  ...kód

Pro ukázku použijeme zabudouvanou funkci input(), která nechá uživatele napsat jeden řádek a navrací výsledek. Mimo to používáme funkci print(něco), která prostě vypíše všechno, co dostane. Program chce po uživateli zadat heslo a obtěžuje, dokud si nepřijde na své.

print("Zadej heslo. Jestli nevíš, přečti si ho v kódu o řádek níž.")
while input() != "heslokleslo":
  print("Ne, tohle nebylo správně. Zkus to znova.")

print("No proto.")

Datové typy

Datových typů zabudovaných do Pythonu od výroby je celá spousta a není problém si vymyslet nějaké další. Pro úvod si snad vystačíme s následujícími:

int: celé číslo. Jeho velikost je omezená jenom pamětí vašeho počítače.
float: číslo (jakoby) desetinné. Píšeme ho s desetinnou tečkou. Vzniká z celých čísel při dělení. Má omezený rozsah i přesnost.
bool: pravdivostní hodnota: buďto True, nebo False. Pozor na velikost písmen.
str: řetězec. Píšeme buďto s jednoduchými, nebo dvojitými uvozovkami.

Voláním funkcí s těmito názvy můžeme skoro cokoliv na daný typ převést.

Navíc máme speciální hodnotu None. Někdy se hodí ji použít. Když funkce nenavrací žádnou hodnotu, navrací ve skutečnosti None. Ale pozor – když zkusíme číst z nedefinované proměnné, nastane chyba:

>>> dej_mi_zmrzlinu
Traceback (most recent call last):
  File "", line 1, in 
NameError: name 'dej_mi_zmrzlinu' is not defined

Booleovská aritmetika

Když použijeme jako podmínku něco, co není booleovského typu, zavolá se na to automaticky funkce bool. V takové situaci se číslo 0 vyhodnocuje jako False a všechna ostatní čísla jako True. Prázdný řetězec se vyhodnocuje jako False, všechny ostatní jako True.

>>> while 1:
...     print("AAAAA!")
...
# tradá... Jestli to chcete ukončit, zmáčkněte Ctrl+C
Traceback (most recent call last):
  File "<stdin>", line 2, in <module>
KeyboardInterrupt
>>> if "False":
...     print("Cože?")
... 
Cože?

Pozor – v případě převodu na booleovskou hodnotu z předchozího důvodu neplatí, na co jsme zvyklí u čísel:

>>> bool(str(False))
True

Složitější logické výrazy můžeme vyrábět pomocí spojek and, or, not. Když je to potřeba, dané hodnoty se automaticky převedou na bool.

>>> True and False
False
>>> (not True) or (not False)
True

A samozřejmě můžeme vyrábět podmínky porovnáváním něčeho. Specialitou Pythonu je, že jde porovnání libovolně psát za sebe – berou se z něj jenom sousední dvojice, a ty musí být splněné všechny, aby podmínka platila.

>>> 4 > 3 == 3 != 2 < 7
True

Příklad.Napište podmínku se dvěma proměnnými x, y, která platí jedině když je jediná z nich pravdivá (výlučné nebo, též známé jako xor).

Řešení.

(x or y) and not (x and y)
# nebo
bool(x) ^ bool(y) # stříška je přímo zabudovaná značka pro tu operaci

Řetězce

Řetězce jde sčítat, jako jsme zvyklí. I jediné písmeno (v uvozovkách, samozřejmě) je řetězec a jde ho přičíst. Přičítání jiných datových typů k řetězci je chyba; číslo musíme výslovně převést pomocí funkce str(číslo).

>>> "baum" + "wolle"
'baumwolle'
>>> "osto" + 6
Traceback (most recent call last):
  File "<stdin>", line 1, in <module>
TypeError: Can't convert 'int' object to str implicitly
>>> "osto" + str(6)
'osto6'

Řetězce můžeme porovnávat na rovnost, a to i s čímkoliv jiným, např. čísly – v tom případě ale vždycky vyjde False. Ze dvou řetězců můžeme dokonce najít i ten menší: to bude ten, který je dříve v abecedním pořadí. Nezvyklé může být, že všechna velká písmena jsou v téhle abecedě před všemi malými.

>>> "dvě slova" == 'dvě slova'
True
>>> "42" == 42
False
>>> "adam" < "bára"
True
>>> "adam" < "Bára"
False

Délku řetězce, tedy počet písmen, zjistíme funkcí len(řetězec):

>>> len("bavlna")
6

Užitečné je klíčové slovo in. Navrací booleovskou hodnotu, zda se levá hodnota vyskytuje někde v té pravé. V našem případě tedy zkouší, jestli řetězec na levé straně je někde vcelku uvnitř toho napravo (odborněji řečeno, je jeho podřetězcem, anglicky substring).

>>> "trol" in "petrolej"
True
>>> "skin" in "skaut"
False

Příklad. Najděte nejmenší mocninu dvojky, která v desítkovém zápisu obsahuje 666. Asi nejjednodušší je použít while cyklus a k nějaké proměnné pořád přičítat jedničku. Pro převod do desítkového zápisu potřebujete funkci str.