Tento text se převážně vyhýbá vypisování příkladů, což asi je nepřirozené. Mohlo by to ale samo o sobě posoužit k úvaze, jak funguje lidské jazykové vnímání. Jestli máte poznámky nebo nejasnosti, ozvěte se mi prosím mailem (je na úvodní stránce).
Inspirace pro nový jazyk
Je docela překvapivé, že snad všechny lidské jazyky fungují na podobných principech. Pokud vím, všechny spojují něco jako podstatná jména a něco jako slovesa do vět. Asi k tomu dospěly dlouhou evolucí, ale to není žádná obhajoba. Baví mě přemýšlet, jestli by nebylo možné se vyjadřovat úplně jiným způsobem.
Podivuhodným rysem indoevropských jazyků je, že bývá jednodušší se vyjádřit konkrétně než toho říct málo. Slovo "sever" je kratší než "světová strana". Čeština nemá nezabarvený výraz pro vyvolávání čichového počitku; musíme říct buď že něco voní, anebo že to páchne. Je asi praktické, když je jazyk takový, ale při pohledu z dálky je to strašně divné. Nesystémové.
Zdá se, že některá slova spolu významově souvisejí. Nejvýrazněji se to projevuje při hraní vysvětlovací části Kufru: snad každé slovo můžeme vyjádřit pomocí jiných. Kdybychom ale měli zakázaných slov příliš mnoho, už by to nemuselo jít. S použitím výhradně matematického jazyka nejde popsat, co je to chleba. A i bez jakýchkoli omezení je těžké popsat třeba různé vůně; přestože mluvčí má na mysli něco naprosto jednoznačného, dokáže to vyjádřit jen ve velmi obecných rysech. Jazyk nám pomáhá přemýšlet – hlavně asi kvůli tomu, jak funguje lidská paměť – ale je možné uvažovat i o významech, které v jazyce nejsou.
Významy
Slova se nějakým způsobem skládají do celého sdělení. Nejsem si jistý, jestli je to správný pohled, ale zdá se, že se tím jen nějakým způsobem kombinují významy, které každé slovo (spolu, například, se svojí polohou ve větě) přenáší, do jiných významů. Stává se to zřídka, ale některé věty je možné vyjádřit jediným slovem. Slova nesou význam, věty nesou význam, celý text nese nějaký význam. Čím delší sdělení, tím význam bývá konkrétnější, nebo chcete-li, podrobnější.
Oním významem prakticky nikdy nebývá jediná, dokonale konkrétní skutečnost, ale spíš nějaká mlhavá oblast přípustných porozumění. Dokonale podrobný význam by musel pokrývat celé naše smyslové vnímání a snad i popsat vztah popisované skutečnosti k celému ostatnímu světu – zdá se pochybné, že takový význam vůbec může existovat, a rozhodně mi přijde zbytečné v těchhle úvahách pokračovat. Takže to jen pro ilustraci.
Rozumný náhled na věc podle mě je, že význam (slova, věty atd.) je množina možných porozumění. Význam dvou vět je, plus mínus, průnik jejich obou významů. Slova ve větě se kombinují nějakým spletitým způsobem, který takhle asi nepůjde popsat. Stejně tak i věty se kombinují složitěji, když na sebe navzájem nějak odkazují, protože jedna bez druhé by pak mohla být nesmyslná.
Kombinace
Pro hledání významů jednotlivých slov jsou užitečné hry typu Kufr. Jde vlastně o to, vykombinovat význam daného slova, pokud máme k dispozici jen nezvykle omezené jazykové prostředky. Tedy, dokud si hráči nepomáhají slovními hříčkami, ty s významem nesouvisí.
Významy některých slov zjevně jde velmi přesně popsat pomocí jiných. Většinou se nepodaří dosáhnout úplně stejného významu (vystihnout slohové zabarvení a drobné vyjímky, ve kterých není dané slovo obvyklé používat). Přesto by ale bez větší újmy šlo z jazyka vyházet slova, která dokážeme vyjádřit pomocí jiných. Zůstal by nám slovník o něco tenčí, který by byl pořád stejně použitelný, jen bychom pro vyjádření stejného významu často potřebovali více textu. Věřím, že by to tak nějak šlo, ale jinak nevedlo k ničemu dobrému.
Zajímavější mi přijde vyhazovat slova dychtivěji a smířit se s tím, že něco prostě nepůjde výsledným jazykem vyjádřit. Co v jazyce má zůstat a co ne, rozhoduju zatím podle svojí libovůle. Třeba se mi někdy podaří to popsat nějakými pravidly. Některé významy se zdají prostě být zábavnější a užitečnější než jiné.
Báze
Významy, které v jazyce zůsanou, by měly být hodně obecné (málo nekonkrétní), protože jich pak asi bude stačit menší počet. Celkově bych rád poskládal jazyk z nanejvýš pár desítek základních významů. Líbí se mi podobenství s lineární algebrou, kdy bych tyhle významy označil za bázi toho hledaného jazyka. Na později si nechávám otázku, jak zacházet s jejich kombinacemi, protože v tom nemám vůbec jasno.
Zásadním cílem tedy je nezávislost významů, tedy aby žádný z vybraných významů nešlo ani zdaleka popsat pomocí zbylých z nich. To omezuje jednak volbu samotných významů a druhak toho, co všechno můžeme dovolit při jejich kombinaci.
Zajímavé až provokativní mi přijde zjištění, že některé základní pojmy mají jednoznačná antonyma. Když se pokusíme najít opak u složitějších pojmů, není pak často jasné, jakou část daného významu chceme obrátit, a u hodně konkrétních pojmů ze života je hledání antonyma jen vtipná blbůstka. To, že má význam svůj opak, by tedy mohlo posloužit jako jedno z vágních pravidel, jaké významy vzít na milost.
Nezapomínejte prosím, že protiklad je něco zásadně jiného než nepřítomnost daného významu (té bychom obvykle dosáhli předponou ne-). Protiklad musí dávat víc možností, než co vystihne tvrzení podle šablony „tenhle význam tu není“. Jinak by se porušilo první výše uvedené pravidlo, požadavek na nezávislost.
Opak navíc může prospět pochopení, protože čeština převážně nemá slova s významy tak obecnými, jak bych chtěl. Následuje tedy seznam dvojic, jaké mě zatím zaujaly; pořadí řádků ani významů ve dvojici není důležité:
- stav × změna, rozdíl
- termín × význam
- hmota × prostor
- klad × zápor
- předmět × podmět
- pružnost × setrvačnost
- realita × model
- množina, obal × prvek, obsah
- množství × nevím: jednotka (ve fyzikálním smyslu) nebo jedinec (v obvyklém smyslu)?
- struktura × ?
- vlastnost × ?
- vztah × ?
- čas × ?
Skoro všechny jsou, oproti tomu, jak by je duševně zdravý Čech použil, myšlené v trochu jiném významu – pokud možno tak, aby měly nějaký smysl v jakémkoliv kontextu. Seznam je zdaleka neúplný, a o každé jeho položce by šlo napsat samostatnou stránku s vysvětlením a příklady. Doufám, že na dokončení i vysvětlení si najdu čas.
Co s tím
O praktickém uplatnění těchto úvah se neodvažuju vyjadřovat.
Máte pocit, že plácám nesmysly nebo si protiřečím? Obecně, jestli máte k tématu nějaký komentář nebo nápad, neváhejte mi napsat mail.
Na těchto myšlenkách má velký podíl (jak se měří velikost podílu na myšlence?) brácha, který o tom ale nepíše. Mimo jiné od něj pochází nápad nazývat tenhle jazyk Chumbaba.