Rozeberme odděleně případ obyčejně malého nádraží a nádraží ve velkoměstě.

Malé nádraží

• Řádově stovky lidí chtějí někam odjet řádově desítkami různých vlaků.
• Desítky dalších vlaků musejí mezitím projet co největší možnou rychlostí.

Use case

• Adam přijíždí na kole v poslední minutě před odjezdem vlaku.
• Bára přijíždí vlakem z velkého nádraží a s velkým kufrem spěchá na autobus do lázní.
• Cement projíždí z lomu do betonárky a Adam i Bára jsou mu ukradení.

Pozorování

• Abychom mohli vyřídit Adama, Báru i cement najednou, potřebujeme čtyři koleje: jednu odbavovací a jednu průjezdní v každém směru.
• Adam není analfabet a Bára není blbec. Všimnou si a včas uhnou, pokud na odbavovací koleji bude krokem přijíždět nebo odjíždět vlak.
• Bára ocení, když bude nádraží co nejblíž autobusové zastávky, a když bude v příjemném prostředí.
• Adam ocení, když nádraží bude mít blízko domu, povede k němu silnice a když tam nebudou schody.
• Na cementu vlastně není nic zajímavého.

Návrh

• Nádraží je hladce dlážděná plocha, kterou napříč procházejí odbavovací koleje. Ze všeho nejvíc připomíná tramvajovou zastávku. Pokud stojí vlaky na obou odbavovacích kolejích, jsou oproti sobě posunuté, aby oba byly přístupné z obou stran. Koleje jsou zapuštěné kousek pod zem, ale schůdky do vagónů si mají řešit vagóny samy.
• Nádraží umístíme přímo do centra města (pokud je nějaké poblíž) a koleje k němu vedeme po viaduktu s protihlukovou stěnou, aby nepřekážely chodcům. Průjezdní koleje zjevně s nádražím nesouvisejí, tak je vedeme úplně jinudy.
• Pro případ nutnosti pod kolejemi napříč uděláme pěší tunel, nebo v nouzi nad kolejemi lávku. Kromě uklízečky tam nikdo nebude mít důvod chodit.
• Na obou stranách nástupiště umístíme několik automatů na lístky s vyhledáváním spojení, a dále veřejné záchodky zdarma. Podél kolejí rozmístíme několik zastřešených budek s lavičkami. Za peníze ušetřené na (neexistující) nádražní budově si můžeme dovolit nakoupit značnou zásobu toaletního papíru a mýdla.
• Poblíž automatů do rozumné výšky dáme obrazovku se seznamem odjezdů. Časy jsou psané včetně očekávaného zpoždění. Vlaky směrem doleva sice vždycky pojedou z druhé koleje a naopak, ale i tak to na obrazovku napíšeme.
• Všimněte si, že o chraplavém hlasu z ampliónu nepadlo ani slovo, natož o redundantních sděleních a syntetické znělce.

Velké nádraží

• Řádově desetitisíce lidí chtějí někam odjet řádově desítkami různých vlaků.
• Vlaky ve stanici dlouho stojí.
• Lidi mají zájem také o služby, co moc nesouvisejí s dopravou.

Use case

• Adam má jízdenku koupenou předem a přijíždí na kole v poslední minutě před odjezdem vlaku.
• Béda přijíždí metrem deset minut před odjezdem a rád by si ve zbylém čase ještě dokoupil pivo do už tak plného báglu.
• Cilka přichází přesně v době očekávaného příjezdu vlaku, aby přivítala přítele.
• Durhab přijíždí vlakem z Budapešti a spěchá na tramvaj, aby stihl ranní směnu v práci.
• Electra jede z Vídně do Paříže a celou cestu tráví prací. V ruce nese laptop a má dvě minuty na přestup.
• G-man přijíždí taxíkem půl hodiny před odjezdem vlaku a táhne mohutný kufr na kolečkách. Chce být první cestující v první třídě, aby na ostatní mohl házet chladné pohledy.

Pozorování

• Abychom mohli vyřídit Adama, Bédu, Durhaba a Electru, zatímco G-man bude vysedávat ve vagónu, potřebujeme na odjezdy víc nástupišť, řekněme ve špičce pět (tj. deset kolejí).
• Adamovi musíme napsat co nejdřív, ze kterého nástupiště vlak pojede – jinak ho prostě nestihne.
• Cilka přijde na nádraží a až pak si najde, na jakém nástupišti může čekat příjezd vlaku. Vydá se nejkratší cestou na příslušné nástupiště, a pokud Durhaba mine (například kvůli rozsáhlé spleti podchodů a schodů), bude zklamaná.
• Béda a Durhab ocení, když budou nástupiště co nejblíže ostatním prostředkům hromadné dopravy.
• Pokud se Durhabovi vlak zpozdí, což může při celní kontrole snadno nastat, Cilka bude řekněme půl hodiny čekat na nástupišti. Byla by ráda za střechu, příjemné osvětlení, pohodlí a teplo.
• Electře by hodně pomohlo, kdyby její vlaky stály na nástupišti naproti sobě.
• G-man musí nastoupit do první třídy, takže kromě čísla nástupiště potřebuje znát ještě přesné místo, kde bude stát jeho vagón. Cestou ocení hladkou podlahu pokud možno bez schodů, a čisté stěny.
• Mimochodem: G-man mluví jenom anglicky, takže označovat sever písmenem S by byl nad míru zlomyslný čin a mohl by se nám později vymstít.

Návrh

• Základem nádraží je souvislá rovná plocha, která je co nejdelším okrajem přístupná pěšky (nejlépe ze všech stran) a těsně přiléhá k zastávkám hromadné dopravy. Při okrajích můžou být obchody, uvnitř nanejvýš malé stánky. Nejvýraznějším a nejsnáze dostupným prvkem musí být prodejna jízdenek na vlak, další na řadě jsou ostatní druhy dopravy. Komerce musí být vkusná a skoro nenápadná.
• Nad plochou nádraží jsou na nízkých betonových pylonech koleje a nástupiště. O něco výš nad nimi je střecha s dostatkem oken. Mezi nástupišti jsou mezery, aby na plochu nádraží prosvítalo slunce. Na každé nástupiště vedou jezdicí schody, výtah a nájezdová plošina. Vlaky zastavují na přesně určeném místě, vždycky zhruba uprostřed nástupiště.
• Na ploše nádraží rozmístíme několik obrazovek s aktuálními odjezdy vlaků, a automaty na jízdenky s vyhledáváním spojení.
• Při kupování jízdenky třeba i měsíc předem píšeme cestujícím nástupiště, hned vedle potvrzovacího kódu. Kdyby bylo fakt potřeba ho změnit, co nejdřív cestující varujeme mailem a smskou. Nástupiště volíme s ohledem na možné přestupy.
• Poblíž nádraží zajistíme mimo jiné prostor pro samoobsluhu. Aby Béda stihnul vlak, nasmlouváme dostatek automatických pokladen a přímo před ně dáme hodiny a obrazovku s odjezdy, opět včetně známého zpoždění. Aby Béda netloukl ostatní zákazníky, zařídíme na nádraží automatickou úschovnu zavazadel různé velikosti: ta bude vydávat klíč oproti padesátikorunové záloze, a při odložení na víc než čtvrt hodiny už zálohu nevrátí.
• Všimněte si, že ani tentokrát nepotřebujeme rozhlas a tabuli příjezdů. Cilka si našla očekávaný příjezd už doma, a zpoždění si dokáže zjistit na telefonu.