Jídlo

Párky v listovém těstě

Geniální vynález. Jedna piksla listového těsta vystačí tak na osm párků, krom toho se vyplatí dovnitř zabalit nějaký sýr, hořčici nebo tak. Nejlíp se upečou v horkovzdušné troubě na roštu. Námahy to moc nezabere, navíc všechny přísady (asi kromě hořčice) stačí vyndat z mrazáku.

Zapékané müsli

Takové to zrní s čokoládou, co se prodává asi za sto korun za kilo, se dá vyrábět z ovesných vloček. Je potřeba si předem rozmíchat mouku v troše mléka s máslem a cukrem, a k tomu až nakonec přidat vločky a nasekanou čokoládu nebo oříšky. Celé to stačí vykydat na plech a sušit v troubě jen mírně nad bodem varu tak aspoň půl hodiny.

Kuskus

Kuskus je potravina s přehledem nejpraktičtější, tedy pokud má člověk po ruce vařič a trochu zeleniny nebo aspoň zbytků z kuchyně. Jediná potíž s ním je, že třeba v Albertu stojí asi padesát korun za půl kila (bio nebio, na to neberu ohled). Zatím nejlevnější, co se mi povedlo najít, mají ve velkoobchodu JIP, v přepočtu 40 Kč/kg. Jestli máte zájem, ozvěte se mi na mail a zadealuju vám ho v libovolném množství (jeden z těch obchodů mám docela blízko).

Chleba

Na chleba je potřeba žitná mouka, voda, sůl a kvásek. Následující rady nejsou v podobě receptu, protože možných řešení je mnoho a byla by škoda se vzdát tvůrčího přístupu.

Kvásek vzniká ze žitné mouky smíchané s vodou prý samovolně, ale je dobré zajít do nějaké pekárny a pořídit si jeho zárodek. Udržuju si ho zpola plnou litrovou sklenici od medu při teplotě asi 15° a aspoň jednou týdně ho půlku (tj. asi čtvrt litru) odeberu na chleba a doplním novou směsí žitné mouky s vodou. Z jiné než žitné mouky prý správný kvásek nevznikne; nezkoušel jsem. Sklenice musí být zaklopená proti octomilkám, ale nesmí být pevně zavřená, mohla by asi fakt prasknout. Taky je dobré pod ní mít talíř – sotva čím si tak málo chcete zapatlat domácnost jako dravými chebovými bakteriemi.

Když se kvásku příliš dlouho nevěnujete a nekrmíte ho, udělá nahoře vrstvu octa a začne na protest ošklivě smrdět. V jednom pekařství v Holešovicích mi prodávali kvásek z ledničky, který mi doma vždycky po pár dnech umřel. Po několika zoufalých pokusech jsem začal pořizovat kvásek naprosto čerstvý v pekárně ve Zdibech, a ten už je zdravý a při chuti.

Krom žitné mouky je docela v pohodě do chleba přidat ještě hladkou pšeničnou v libovolném poměru a nějaké jemně drcené bylinky, podle chuti. Na kilo těsta je potřeba asi lžíce soli, neslaný chleba není k jídlu. Na kilo taky počítám zhruba s tím čtvrtlitrem kvásku. Přidávat do chleba droždí považuju za nečistou změkčilost. Aby ale kvásek pořádně vzešel, musím chleba zadělat 5—10 hodin předem a nechat ho kynout v troubě předehřáté asi na 100°. Když necháte troubu hřát přes noc, vleze vám za ni myš a usuší se. Těsto by mělo být husté tak obyčejně, jako byste čekali od kynutého, nebo o trochu hustší.

Aby bochník měl tvar, je potřeba ho nechat kynout ve správné nádobě. Osvědčila se mi plechová mísa vystlaná silikonem, ve které pak chleba rovnou i peču. Když mezi kynutím a pečením budete těstem hýbat, samozřejmě trochu splaskne. Když dáte těsto kynout na rovné podložce, spolehlivě se rozteče do placky. Nechat ho péct na rovné podložce jde, možná je to tak i správnější. Protože ale těsto je bez tuku, při pečení se chytí pevně na všechno, čeho se dotýká, takže to chce buďto nepřilnavou podložku, anebo hodně podsypat moukou.

Peče se při 200—230° asi hodinu. Osvědčilo se mi v půlce pečení vyklepnout bochník z mísy na rošt a nechat ho dopéct tak, aby se dodělala kůrka ze všech stran. Aby šlo kůrku žvýkat obyčejnými lidskými zuby, je dobré ji něčím při pečení přikrýt a/nebo několikrát napatlat po celé ploše vodou. Po dopečení chleba ještě docela dlouho stydne, takže si pekař musí v součtu přivstat asi o dvě hodiny.

Nudle

Žádný velký vynález, tak jen pro potvrzení, že to má smysl: pro jednoho člověka stačí smíchat vajíčko se spoustou polohrubé mouky a trochou soli, vyválet do tenka, trochu nechat uležet, nakrájet, a pár hodin ještě nechat pořádně uschnout, než je nakonec uvaříte. Takovéhle nudle chutnají mnohem líp než jakékoliv, co jsem zatím našel v obchodech, a práce to nezabere nijak zvlášť moc. Navíc, protože je to těsto tak husté, s válečkem si člověk docela zasportuje. Důležité je smíchat vajíčko se solí, tohle rychle zamíchat s moukou a úplně hned to rozválet: těsto rychle tuhne, ušetříte si bolavé ruce.

Krupicová kaše

Líp chutná, když se ta krupice nechá naložená v mlíce třeba hodinu před vařením. Času to nezabere o nic víc, a taky to ušetří hrudky.

Zajímavou zásmažkovou chuť získá, když krupici nejdřív opražíte do béžova a pak teprv zalijete vodou. Je pak ale na omak dost tvrdá, takže je potřeba ji dlouho vařit anebo použít třeba hrubou, nebo dokonce polohrubou, mouku.

Výborná je, když se během vaření v kaši dobře rozmíchá vajíčko (hodí se předem ho našlehat). Z dodatečných přísad se nejlíp osvědčila nutela.

Krupicovou kaši se mi přes značné úsilí a oběti vynaložené na výzkum nepodařilo připravit v mikrovlnce.

Drobné poznámky

• Mouka, škrob (čili pudink) a krupice jsou bezvadně (bezhrudkově) rozpustné ve studené vodě. Zkoušet to s horkou vodou je blbost.
• Na sýrovou omáčku nestačí sýr a mlíko, je potřeba do mlíka před sýrem zamíchat řekněme lžíci něčeho škrobovatého (nejspíš mouku). Jinak se sýr po vystydnutí srazí a máte těstoviny s mlíkem.
• Kakao mi chutná líp, když se uvaří jako hodně řídký pudink. Vyžaduje to dobré plánování: kakao i čokoláda se nejlíp rozpouští kolem padesáti stupňů v maličké trošce vody, při vyšší teplotě se prý (kvalitní) kakao spálí. Ale to jsou řešitelné závislosti, dají se i slušně vyoptimalizovat na čas.
• Do klasické smažené cibulky se dá přimíchat na kostičky krájená mrkev. Kvůli kompozici.
• Pudink je možné našlehat, jen dokud není vařený. Nemůže být zároveň ztuhlý a našlehaný.