Východisko

• Zákony jsou neúnosně zdlouhavé. Jako občané máme povinnost dodržovat jakási pravidla, které není v lidských silách ani znát. Státu vládnou právníci, od kterých výlučně se očekává, že zákonům budou rozumět a že se k nim budou smysluplně vyjadřovat. Ale dokonce i právníci se musejí specializovat na užší výsek ze zákonů, aby byli k něčemu a aby si stíhali udržovat přehled.
• Zákony jsou nesrozumitelné. Způsob, jakým se píšou, je daný jen zvykově, a podle toho to vypadá. Některé pojmy jsou překvapivé nebo vyloženě matoucí, jako například známý rozpor mezi zastavením a zastavením vozidla. Někdy je potřeba při výkladu použít selský rozum, jindy striktní logiku.
• Zákony nejsou systematické. Je skoro nemožné najít všechna nařízení, která se vztahují k nějaké konkrétní situaci. Z hlediska stroje je oficiální znění zákonů jen snůška českého textu, který není nijak provázaný. Hledání podle klíčových slov (tak, jako hledáme na webu) je to nejmenší, co by mělo fungovat dobře, ale i tam je problém, protože sbírka zákonů nemá smysluplný rejstřík: není jasné, jaká klíčová slova zvolit.
• Je problém takový salát i psát, protože přitom musejí zákonodárci zahrnout spoustu návazných podrobností a docela triviální úpravy provádět složitým způsobem.

Na následujícím textu pracuju a asi to tak zůstane navždy. Když ho budete komentovat, sdílet a přepracovávat do vlastních názorů, budu rád.

Návrh

Rozdělení každého paragrafu na shrnující část (popisující záměr) a vysvětlovací část (popisující způsob), obě účinné, ale nutně ve vzájemném souladu.

Neplatnost zákona v situaci, pro kterou nebyl zamýšlen (při rozporu shrnující a vysvětlovací části), a povinnost hlásit nedostatky.

Zákon musí být tematicky soudržný a naopak: na každý obor lidského konání by se měl vztahovat co nejsoudržnější blok textu. Vymezení pojmů musí být přehledné a takové pojmy musí být v textu jasně odlišené od intuitivních slov. Zákony musejí být navzájem bezrozporné, výjimky v jiné části textu například nelze stanovit jednostranně.